Sestava:
Spružina J. - Fichtl, Spružina K., Marčák - Buchta, Boček

Jiříkovice - Prison

Nebýt až nebývale vysokého počtu střelených branek na naší straně, hodnotil bych toto utkání negativně. Promiňte, začnu znova a od začátku.
Věděli jsme, že Prison bude mít svázané nohy, ale že to bude zas až tak markantní, to si myslím, že nikdo nečekal. Jako kdyby měli na noze koule dvě a ne jen jednu. Proto nám stačil výkon na hranici snesitelnosti. Tzn.: sem tam byla vidět přihrávka, to ale jen ve chvíli nouze, kdy už je člověku jasné, že přes čtvrtého protihráče v řadě to prostě nepůjde, zvlášť, když je mu  patách další, první z řady, kterého na začátku své bludné cesty po hřišti obešel, a ke svému překvapení se nedostal k bráně soupeře, ale k brance svojí, nebo prostě přihraji, když zrovna hrát nechci, ať se snaží druhý. Uznávám - a to abych nebil jen kolem sebe a podíval se i já do fotbalového zrcadla - můj předvedený výkon v brance, což je post, který mi vždycky nebývale svědčil, se musel jevit i nezkušenému oku tristní, až nepochopitelný.
Ale milí kolegové v mužstvu - takhle to do té ligy nedokopeme! Takhle ty tučný smlouvy nezískáme! Připadá mi, jako byste se už vzdali lákavé vidiny zahrát si před tou tisícovkou diváků nebo kolik jich na tu ligu chodí.
Ale co, smířili jste se s tím vy, smířím se s tím faktem i já. Kdysi jsme měli ambice maximálně na třetí třídu, teď vedeme jednu ze druhých tříd. Tučné smlouvy z toho sice nekoukají, ale sem tam na tučný párek a to pivo si zajdeme.
Proto hlavy vzhůru! Příště se v mezích možností snad ještě zlepšíme a výsledek pak snad bude lepší než ten, co svítil na ukazateli světelné tabule na konci tohoto nepříliš povedeného zápasu.

Jiříkovice - Greens B

Greens nám dali zelenou a snad poprvé v existenci klubu jsme vyhráli kontumačně. Je to zvláštní pocit... Člověk má radost ze tří bodů, i když se těšil, že si zahraje. Na druhou stranu tuší, že že to pobodávání v zádech, vystřelování do natažených vazů v kotníku a ty věčně vyskakující jablka kolen z míst jim určených, jsou věci a záležitosti, které by na lehkou váhu brát neměl a je rád, počítám tak ze třiceti procent, že se nehrálo. Těch zbývajících sedmdesát procent lituje, že se nehrálo, i kdyby je to mělo stát vyhazující se koleno, kterému by ale zase stačil krátký oddech na střídačce (v případě, že je někdo na střídání) a hned zpátky do hry, kdyby je to mělo stát pajdání á la Jofrée de Peyraque, riskování obráceného žaludku po zvlášť vydařené noční jízdě nebo držení těla a zad ve strnulé poloze jako na vojenské přehlídce nebo přesně tak, jak nosily naše praprapraprababičky korzet.
A tak když teď zpětně tyto řádky čtu, dospívám k poznání, že skutečně asi máme ten náš futsal rádi, když jsme schopni pro něj tolik obětovat. Proto mi prosím drazí kamarádi a kolegové promiňte moje předcházející snad místy až silná slova na vaši i mou adresu a přeji vám, vašim blízkým, psům, kočkám, jakožto i direktivě, sekretářům, správci hřiště, kamarádům rozhodčím, fanouškům, sdružení rodičů a přátel školy, nejvyšším a nejnižším, samozřejmě roztleskávačkám, knírači i tobě teto, sladce strávených následujících čtrnáct dní s vědomím, že jsme zas jednou v něčem první.
Jo, připomínám, že ve čtvrtek je trénink. Hraje se v hale, klasicky od 18,30.

(mn)